Marshall McLuhan se, stejně jako většina kritiků masových médií, obává o schopnost masového publika podrobovat kritické analýze informace, jež skrze média získávají. V současnosti se situace mění (hovořím-li o ČR). Část Čechů je mediálně vzdělanější, než před lety. Děje se tak možná díky změně studijních plánů na školách. Jistě však díky novým technologiím, které usnadňují přístup k informacím. Každý si tak k jednotlivým tématům může dohledat detaily (obzvlášť, pokud ovládá více jak jeden (ne)světový jazyk). Možnost být kritičtější tak stoupá. Záleží však, zda-li kritické myšlení člověk ovládá a jestli vůbec média o daném tématu poskytují odlišné výpovědi.
Známým problémem internetu, jako zdroje vědění, je však snadná manipulace s informacemi. Internet (a nejen ten) je prodchnut ohromným množstvím sdělení, které mnohdy nepravdivě či pokřiveně spravují o činech a událostech, jejichž pravá povaha a příčina je autorovi díla často absolutně neznámá (nebo o nich prostě chce spravovat jinak). Čtenáři, kteří si tento problém uvědomují, a nemají čas se denně brodit hromadou článků, blogů, tweetů, zvuků a videí, pak podle mě sahají k jednoduchému řešení – věří jedinému médiu. Pokud čerpají jen z hlavního proudu českých médií, většinou nic nezkazí. Převážná část z nich používá totožné zdroje informací a nepřichází ani s příliš odlišným pohledem (mimo reportáže a investigativu). Vždy se však zohledňuje cílová skupina, takže se například z jedné stanice dozvíte podrobnější informace, zatímco vás jinde potěší mnohem více krve a nářku. McLuhan nicméně podotýká, že každé médium disponuje schopností vnutit své předpoklady těm, kteří se nemají na pozoru. A to stále platí.
McLuhan hovoří o médiích také ve spojitosti s homogenizací společnosti. Lidé prostřednictvím médií získávají obdobné názory, hodnoty, vzorce chování a ztrácí část své jedinečnosti. To se ale může stát v procesu socializace kdykoli. McLuhan dále říká, že člověk, který chce v naší kultuře někam patřit, musí být homogenizovaný a tvárný. Je škoda, kolik lidí se snaží zapadnout a být stejný s názory, jako ti ostatní, protože se to podle někoho považuje za správné. Zároveň je škoda, že snaha odlišit se často dopadá tak, že se člověk jen začlení do určité homogenizované skupiny. Zajímalo by mě, jak by si McLuhan představoval ideální fungování dnešní společnosti.
Známým problémem internetu, jako zdroje vědění, je však snadná manipulace s informacemi. Internet (a nejen ten) je prodchnut ohromným množstvím sdělení, které mnohdy nepravdivě či pokřiveně spravují o činech a událostech, jejichž pravá povaha a příčina je autorovi díla často absolutně neznámá (nebo o nich prostě chce spravovat jinak). Čtenáři, kteří si tento problém uvědomují, a nemají čas se denně brodit hromadou článků, blogů, tweetů, zvuků a videí, pak podle mě sahají k jednoduchému řešení – věří jedinému médiu. Pokud čerpají jen z hlavního proudu českých médií, většinou nic nezkazí. Převážná část z nich používá totožné zdroje informací a nepřichází ani s příliš odlišným pohledem (mimo reportáže a investigativu). Vždy se však zohledňuje cílová skupina, takže se například z jedné stanice dozvíte podrobnější informace, zatímco vás jinde potěší mnohem více krve a nářku. McLuhan nicméně podotýká, že každé médium disponuje schopností vnutit své předpoklady těm, kteří se nemají na pozoru. A to stále platí.
McLuhan hovoří o médiích také ve spojitosti s homogenizací společnosti. Lidé prostřednictvím médií získávají obdobné názory, hodnoty, vzorce chování a ztrácí část své jedinečnosti. To se ale může stát v procesu socializace kdykoli. McLuhan dále říká, že člověk, který chce v naší kultuře někam patřit, musí být homogenizovaný a tvárný. Je škoda, kolik lidí se snaží zapadnout a být stejný s názory, jako ti ostatní, protože se to podle někoho považuje za správné. Zároveň je škoda, že snaha odlišit se často dopadá tak, že se člověk jen začlení do určité homogenizované skupiny. Zajímalo by mě, jak by si McLuhan představoval ideální fungování dnešní společnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat