Tak kdo je tady pánem?

Práce s tištěnými médii na předmětu Informační věda a srovnávací mediální studia pokračovala. Tentokrát jsme měli za úkol vzít pravítko a změřit, jakou část tvořila  v hlavním sešitu celostátních deníků inzerce. MF DNES si už pěknou řádku let drží druhé místo v prodejnosti celostátních deníků. To se samozřejmě projevuje i na množství a ceně za inzerci. Na podzim inzerce v jednom čísle tvořila více jako polovinu obsahu. To pak člověk zváží, za co vlastně platí. Josef Šlerka nás i upozorňoval, ať si uvědomíme, kolik na inzerci pak majitel takového média ušetří.

Všeobecně se ví, že zpravodajským tištěným médiím klesá prodej a bojuje se tak o každého čtenáře i inzerenta. Čím úspěšnější médium je, čím větší a homogennější cílovou skupinu pravidelných čtenářů má, tím více inzerentů zajímá. To však bývá problém. Čtenáře reklama totiž tak úplně neinteresuje. Každá celostránková reklama pro čtenáře představuje o stránku méně textu a o stránku větší nespokojenost. Do redakcí pak chodí dopisy typu: "Musíte mít na každé straně reklamu? Chápu, že ji potřebujete, ale mě skutečně otravuje!" Většina tištěných médií by se však, pokud by neměla velkého sponzora, bez reklamy neuživila.

Jedna z nejsnazších cest, jak tištěnému médiu uškodit, je roztrubovat, že mu rapidně klesá prodejnost. Stačí, aby vyšel jeden takový článek na relativně malém on-line zpravodajském webu a do hodiny už šéfredaktorovi volají vyděšení inzerenti, co že se to děje, jestli je to pravda. I když to pravda není, inzerenti znejistí a čtenáři se mohou radovat...bude více textu! Novináři truchlí. Ubude-li inzerce, přijdou o práci, nebo ji budou mít ještě víc.

Čtení mezi řádky

Medium is the message... is the message... Jak čtete zprávy a publicistické texty? Podrobujete články důkladné analýze, nebo slova zhltnete a rychle vypustíte? Jestli mi z úvodních hodin na SNM něco natrvalo uvízlo v hlavě, pak rozbory textů Josefa Šlerky. Jeho obliba v hledání nesmyslných přirovnáních, barvitých slov, která o názoru redaktory někdy prozrazují víc než je zdrávo, je zábavná a nakažlivá. 

Během podzimní přednášky jsme se rozdělili do skupin a každá dostala na starost jeden deník (MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Právo, Blesk a Deník). Naším úkolem bylo sledovat zprávy o Babišovi, Sobotkovi a Haškovi, konkrétně v MFD. Bylo to v té době, kdy Babiš možná stále ještě slavil druhé místo ve volbách a v ČSSD řešili tajnou schůzku členů strany se Zemanem. 

Z našeho mini výzkumu vzešlo, že Sobotkovi v té době novináři celkem fandili a Hašek, Chovanec a spol. se snažili dostat k moci. V textech o Babišovi bylo čtenářům po sté připomínáno jeho jmění (jako by to někoho těšilo, ve slovníku synonym by se u Babiše objevovalo – miliardář, multimilionář, majitel Agrofertu, šéf ANO, ministr financí, velkopodnikatel, úspěšný podnikatel – chybí už jen mladý a krásný) a riziko střetu zájmu. Pozorný čtenář však mohl rozpoznat i mírnou zvědavost a možná i naději ve změnu na české politické scéně. Když později vyšlo najevo, že střet zájmu může být u Babiše opravdu problém, vzkázal občan Babiš v jednom z rozhovorů nezapomenutelné (parafrázováno): Věděli jste, že kandiduji s břemenem v podobě střetu zájmů a zvolili jste si mě. Tak je máme. Sobotku i Babiše – nevýrazného a úspěšného. Možná by stálo za to si teď udělat další analýzu.

Něco mezi Goodmanem, derivací a nefilozofií

Když pro mě matematika ještě představovala nepříjemnou povinnost, měla jsem to štěstí, že učitelka v době, kdy jsem měla probádávat úskalí derivace, uznala, že nepatřím ke studentům, kterým by to k něčemu pomohlo a dovolila mi, stejně jako ostatním spolužákům, jež postrádají smysl pro práci s čísly, abych si během jejích hodin raději opakovala trojčlenku. Netušila jsem, že slovo derivace potkám během své další studentské cesty. Nelson Goodman mi tím trochu zamotal hlavu. 

Podle Wittgensteina má slovní zásoba zásadní vliv na chápání světa, schopnost mu rozumět a popsat jej. Neznalost určitých slov člověku omezuje pronikání do světů, které člověk dosud nezná. Snaha pochopit umělecký obraz a svět, který zachycuje, může být stejně obtížné jako pochopit filozofický text. Surrealistické výjevy mohou být k pochopení stejně komplikované jako slova. Myšlenkové proudy filozofa zhmotněné na papíře člověk vnímá jako malířovy tahy štětcem na plátně. Pokud divákovi a čtenáři unikne smysl, nemá pro něj dílo žádný význam. 

I když člověk disponuje tou správnou slovní zásobou, neznamená to, že pochopí verzi světa autora. Nejdřív musí najít systém v bludišti autorova a často i překladatelova používání jazyka a dekódovat obsah. Následuje opakované kladení otázek: Chápu to správně, nastavila jsem si správný systém a nevidím ve slovech jiný svět, než jaký autor popisoval? A tak je to vždycky. "Pro různé světy platí různé pravdy." (Goodman). Každá alternativa světa je dobrá, hlavně když je a dokáže rozvíjet porozumění. Trojčlenka je základ.